... dopolední vystúpení ...

Je to pech. Od začátku prázdnin tropické vedra a v noci na túto sobotu sa v búrkách ochladilo na polovic. Když sme brzo ráno vysedli z aut v Košariskách, byla nám zima. Eště že Vítek prozíravě v Boršicách ráno u hospody zavelél : "Všeci dom pro haleny!"

Ubytovali nás u paní farárky na evangelickéj fare. Během toho, co jsme vklúzávali do krojú, za oknama černé mraky obklopovaly vršky sedmera kopců, keré nesmírně malebně obkružujú Košariská. Cítili sme další d隝, a proto jsme začali brat vážně možnost, že nekeré z dnešních vystúpení absolvujeme v kostele. Ale písničky do chrámu jsme neměli nachystané žádné. Začali sme improvizovat a prezpívávat dva roky zašlé a neoprášené kusy. A světe div se, šlo nám to bezvadně!

... se slovenským prezidentem Ivanem Gašparovičem ...

Dopoledòa proběhl na miestnom ihrisku první folklorní porad. Pan učitel Martin Janšto pripravíl naprosto skvělý scénár a aj scéna, na kteréj sa účinkovalo, stála za to. Většinu nevydržím shlédnút folklorní porad od začátku do konca, protože mně vadí, jak jde jen o libovolné seskládání nějakých vystupujících bez hlavy a paty. Tady tomu bylo jinak. Vše bylo precizně zasazené do vycizelovaného slova, které směřovalo od obecných východisk ke konkrétním závěrům. Seïél sem na téj lavečce jak pribitý od začátku do konca, a tak ně neušlo zemité hraní místních muzikantú kolem jádra, keré tvorili Janštovci. Súbor z Brezovéj pod Bradlom působil i ve svých stylizovaných pásmech uvolněně a prirozeně. Moc òa bavil. To štyry páry z FS Hornád z Košic predváïali naprosto jiné tancování. Šlo o improvizaci na témata východòárských tancú. Úplně mòa to očarovalo. Tanečníci jeli jak motorové pily a z očí jejich tanečnic šlo číst, jak nespúšajú ze svojích klukú oči a prímo dychtíjá za každým jejich pohybem, aby naò mohly zareagovat. Byly v tom cítit hory adrenalinu, napětí, ale naproti tomu aj smyslného tanečního pohrávání si a vzrušení predvést sa. Slovenskému tanci za mák nerozumím, ale tomu, co sděloval Hornád sem asi porozuměl dokonale a nadchlo mòa to. Šak o to samé sa v naších súboroch snažím už patnáct rokú... Opět nás dostali chlapi z Chrenovca. Jejich trombity sú fascinující. Už sme sa dohodli, že 16. listopadu 2010 dojedú zazpívat do Boršic na Predkaterinské zpívání...

A jak sme sa dopnúli k fotce se slovenským prezidentem? Úplně jednoduše. Pred večerním vystúpením sme v krojoch vyrazili z fáry na ihrisko. Naráz z muzea M. R. Štefánika naproti fáry vyšel kordon lidí prezidentské ekipy. Spustili sme Hore dědinú... a začali scházat k silnici. Na téj sme sa stretli s prezidentem Gašparovičem. Jak nás uviïél, vyletěly mu obě ruky hore, jak kdyby chtěl zacifrovat, mávl na nás a už s chlapama mlúvíl. Neodmítl ani fotografování a na svoju fotku nám napsál aj věnování.

Na večerním vystúpení seděl v první radě. Pohlédl sem na něho v okamžiku, kdy začalo hned v úvodu celkem hustě pršat a vypadalo to, že už odejde. Mrkl na scénu a tu uviïél, že sa právě chystáme vystúpit. Celkem zretelně sem viděl, jak ríká doprovodu: "...na Moravákú eště počkáme..." Tak sme v tom hustém slejváku vystrihli Na horách, na dolách... a za ohlušujícího potlesku všecko zhaslo ... koncert sa presunúl do kostela.

... HA HORÁCH, NA DOLÁCH... v hustém déšti, prezident Gašparovič v první radě ...

Čas mezi dopoledním a večerním vystúpením sme prožili kdejak. Navštívili sme v hojném počtu muzeum M. R. Štefánika, prohlédli si množství vystavené vojenské techniky slovenské armády na náměstí.
Mám historku. Sedím si v ótéčku a myslím na to, že bych v téjto kleci, ze kteréj néni skoro žádný výhled, nechtél jezdit válkú a chytám malú klaustrofóbiju. V tom mòa z myšlenek vytrhne zdvořilý hlas mladíka v kvádru: "Dovolítě, prosím?" "Jasné, hneï sa pošúknu," odpovídám a přesedám si dále do vozu. Ale to už vidím, že za ním ide generál a slyším, jak tomu mladíčkovi povidá: "Pán minister, toto je náš obrněný transportér..." Zbytek už neposlúchám a vypadávám zadním výlezem.

Porád sme všeci chtěli túrú vyrazit na Štefánikovu mohylu na Bradle. Mlúvilo sa o tom celý deò a když podstatná část z boršického sboru zmizela pred déštěm v múzeu, opozdivší se Jožka Slaník a Dráček s Renatkú si pomysleli na opuštěném košariském náměstí, že už sme šli dopredku a vyrazili na túru do kopcú sami. Vrátili sa navečér celkem nasr.ní, ale určitě byli rádi, že na krásném Bradle, aj když bez výhledu do kraja, byli... To my sme v teple košariskéj školy zatým zpívali s chlapama s Chrenovca, bavili sa s děvčicama z Hornádu a Bohuš se strýcem Ježkem a Krivákem mastili mariáš.

... noční beseda u cimbálu ...
tá slovenská je naprosto jinačí, než tá naša slovácká...

Takže do večerního poradu čáklo a presunúl sa do kostela. Věrte nebo nevěrte, ludé neutékli dom a ten kostel sa naplníl do posledního místečka. Nadešla naša improvizační chvíle. Začali sme vytahovat písničky, ve kterých si naši zbožní predkové na Slovácku, približovali výjevy z Bible. Posluchači to, myslím, ocenili. Aj když ty písně o Panně Marii byly asi v evangelickém kostele na hraně únosnosti:O) Těšil sem sa na to, jak v kostele zaimprovizuje Hornád, kerý hlavně tančí, což paní farárka v kostele zakázala. Nakonec to zvládli, ale bylo vidět, že sú nesví... I večerní porad vystavil Martin Janšto dokonale a navíc ideově navazoval na ten dopolední. Musím napsat: "Bezva práce, pane učiteli Janšto!!! Gratuluji"

Po koncertě všeci Boršičané prchli na Moravu. Enom čtverka Krivák, Slaník, Kubíček a Šána vyrazili na taneční dom Lenky Šútorovéj. Učila myjavské tance, zírali sme na to celkem smutně, nemaje tanečnic. Potom začala slovenská beseda u cimbálu. Skoro nezpívali, dlúhé minuty enom tančili a improvizovali. Zírali sme. Kolem púlmoci sme si trúfli vyzvat tanečnice také a dali sme si boršické. Bylo to bezva. Horší bylo, že hneï potom dali zas slovenské a tanečnice nám to asi chtěly vrátit a tak sme moseli tančit ty jejich. Za padesát rokú, až nám to už bude jedno, necháme Kubíčka vyvěsit video z tohoto našého pokusu o slovenské tanyny:o)

Shrnutí na závěr: "Za mòa: dobrá sobota, co dobrá - fantastická!!!"